V Lublani se najde pro každého něco.
Místo na náměstí, kde (a nikde jinde) prší z čistého nebe, nebo divadlo, kde jeviště je v koupelně a hraje se rovnou ve vaně… skutečné, neboť divadlo sídlí v 100 let starém bytě. Nebo zase kluziště které se proklouzává jak hladká nehybná řeka mezi stromy parku, „dům iluzí“, hora sněhu uprostřed suché ulici, knihovna, otevřená v noci… Že jsem o tom nikdy nenapsala? Tak to je škoda, protože mnohé z těch záhadných jevů existují jen v určitém malém úseku reality – dnes je to tady, a za týden je pryč, nebo dokonce už zítra.. Prostě zmizí v labyrintech toho zvláštního časoprostoru, který je starým městům vlastní, a kde obyčejné zakonitosti příčin a výsledků nějak úplně neplatí… A nikdy nevíš kdy se vrátí, a zda vůbec, nebo bude to třeba něco jiného.
Ale jednou, naopak, něco se vynořilo z útrob času, zcela nečekaně, a bylo to dva tisíce let staré město, stavené starověkými Římany – Emona… Na fotce (není moje – pochází z dokumentů městského muzea) je vidět opravovaná ulice a část Emony pod ní..
Není všechno jen pod zemi, v centru města procházíme kolem zdí, oblouků a kolon slavné Emony, aniž bychom si toho všimli – procházka dnešní Lublani nás může přenést o staletí zpět. Městský archeologický park Emona skládá se z 10 míst, která jsou vzájemně spojena kruhovou cestou. Přestože jsou označeny, ve skutečnosti je obtížné je najít – jak se říká, chceš něco schovat – polož to přímo před očima.. Dnes je snadno přehlédnout víko Romanské kanalizace v takové rušné silnice jak je Aškerčeva! 🙂
Více tady: https://ilutex.wordpress.com/emona/
nebo videjko „Den v Emoně“ ode městského muzea https://www.youtube.com/watch?v=50X6luVrnB4
Na Ilutextu bohužel zatím nejsou vlastní fotografie a video z Domu Emonce, protože cesta se vzhledem k okolnostem neuskutečnila.. Ale budou! 😉
Sloveni z.s. 