Vzpomínka na krásnou a nevšední výstavu Emílie Rigové ve vídeňském muzeu MUMOK. Výstava nesla název „Nane Oda Lavutaris / Who Will Play for Me?“.
Po vstupu do expozice se ponoříte do prostředí klavírů a rostlin epifytů a obklopí vás zvuky melodií. Detektor pohybu „vyzve“ klavíry, aby zahrály vybrané skladby, jakmile se k nim člověk přiblíží. Ano, zahrají si je sami, aniž by se lidská ruka dotkla klavíru!
Na klavírech jsou umístěny vyrobené z kovu a dřeva „kotouče s drátky“, které působí účelně drsně, bez estetických úprav.
Zavěšené v sále rostliny-epifyty, pro které „hostitel“ slouží pouze jako „kotva“, symbolizují spíše symbiotický a synergický vztah mezi klavírem, návštěvníkem a „hracím mechanizmem“, než jakoukoli představu o „podivném“, exotickém nebo „divokém“.
Valašská lidová píseň „Či čorav či drábara“ („Nekradu a nevěštím“) byla v rámci performanci (vernisáže) vytesána do kamene tak, aby zůstala na výstavě přítomna jako pomník proti pomíjivosti historii.
Sloveni z.s. 