Před 2010 lety vyrostl na levém břehu Lublanice předchůdce dnešního hlavního města – Emona, Bylo to první římské město na území Slovinska. Rozkládálo se na ploše více než 23 hektarů, zcela obehnáno hradbami a žilo podle římského vzoru…
O Emoně jsme již psali na našem portalu, informace které se podařilo odhalit v průběhu mnoha archeologických výzkumů a rekonstrukcí jsou k nahlédnutí na stránce EMONA včetně mých fotografií, materiálů z městského muzea a veřejně dostupných videi.
Ale Emona dokaže překvapit při každém novém průzkumu, její každodenní život zůstává zčásti neznámý. Město vzniklo v době, kdy se Římská republika hroutila, a moc v Římské říši převzal císař Augustus. „August se sice postavil na první místo mezi sobě rovnými a veřejně stále uctíval ideál republiky, ale vládl absolutně a zcela proměnil obraz říše“ – říká Bernarda Županek, kurátorka starověku v Městském muzeu v Lublani. Dodává, že forma vlády, kterou zavedl Augustus, se nezměnila až do pádu Římské říše o téměř pět set let později. Když Augustus dobýval nová území, mohl založit mnoho nových kolonií, včetně Emony, která již tehdy měla v této oblasti vedoucí roli. „Bez dobrého systému by velké území ovládané Římskou říší na začátku 2. století bylo obtížné kontrolovat. Kolonisté tedy byli motorem nového způsobu života na nových územích“ – pokračuje kurátorka – „Emona fungovala jako centrum a výchozí bod pro tuto část říše, také kvůli dobré síti silnic a vodních spojení přes Lublanici. Na římské poměry to bylo bohaté město, protože mělo veškerou potřebnou infrastrukturu.“
O infrastruktuře Emony se toho ví hodně, centrální prostor města představovalo fórum, které bylo v poměru k oblasti Emona poměrně velké, ulice byly dlážděné, domy zděné, malované nástěnnými malbami a vybavené veřejnou kanalizací a ústředním topením.
„O každodenním životě Emonů však nemáme mnoho informací. Archeologie je materiálová věda, která zkoumá především předměty a dochované pozůstatky,“ přiznává Županek. „Máme informace o tom, v jakých zařízeních bydleli, jaké objekty používali, jak byla strukturována společnost. Méně se mluví o tom, jak si užívali“ – chce tuto roušku tajemství odstranit i archeolog Martin Horvat, který v posledních letech vedl téměř všechny vykopávky.
„Nedávné archeologické vykopávky přinesly mnoho nových odpovědí. Naše představa o tomto římském městě se za posledních sedm let značně změnila,“ dodává Horvat.
Život za zdmi
Jako jeden z nových milníků v poznávání minulosti Emony archeolog uvádí místo v oblasti Kongresového náměstí: „Navzdory skutečnosti, že jsme očekávali, že se Emona během svého rozkvětu rozrostla mimo hradby, nálezy mimo hradby nás překvapily, protože jsme tam nečekali tak vysokou obytnou kulturu. Archeologové objevili obytnou a průmyslovou čtvrť pod Kongresovým náměstím, dobře rozvinutým předměstím Emona.
„Hrnčířské dílny s pecemi na vypalování keramiky, až sedm vodních nádrží a budovy vytápěné podlahovým topením, což prozrazuje, že nešlo jen o jednoduché dílny,“ vyjmenovává objevy Horvat. Pod Kongresovým náměstím se skrývalo i pohřebiště s nejstaršími hroby z té doby: „Ty tři hroby patří do konce doby před naším letopočtem a začátku našeho letopočtu, takže je velmi pravděpodobné, že tam byli pohřbeni stavitelé Emony. Nové objevy také odhalují, že Emona mimo hradby se nerozšířila pouze na levém břehu Lublanice.
„Je to možná poněkud tajemná a nesmírně zajímavá lokalita, v ulici Krojaška, tedy na pravém břehu řeky, kde jsme neočekávali pozůstatky z doby římské,“ vysvětluje Horvat. S překvapením proto objevili dřevěné molo a některé stavby. „S největší pravděpodobností byl na tomto místě malý přístav nebo kotviště. Nález prozrazuje, jak rozsáhlá byla stavba Emony.“
Přestože římskou mozaiku lublaňské historie pomalu tvoří nové poznatky, oba odborníci upozorňují, že pod dnešní Lublaní se stále skrývá mnoho příběhů z minulosti. „O původu římského města Emona jsme se už hodně dozvěděli. Ale co jeho konec?“ ptá se Županekova s tím, že o úpadku římského města Emona se ví jen málo. „Podle některých údajů se konec Emony datuje do 5. století, podle jiných do poloviny 6. století. Je mezi nimi sto let rozdíl. Nevíme také, jak se na zničené město uvnitř hradeb dívali ti, kteří se po zániku říše začali v okolí usazovat,“ ukazuje kurátor na některé díry v historii Emona.
Sloveni z.s. 