Před 2006 lety na levém břehu řeky Ljubljanici vyrostl předchůdce dnešního hlavního města – Emona, první římské město na území dnešního Slovinska.
Je zajímavé vrátit se zpět o dva tisíce let zpět a zjistit, že hlavní ulice Emony kdysi probíhala po Slovenské ulici. Stopy se v centru města zachovaly dodnes, na mnoha místech procházíme kolem zdí, oblouků a kolon slavné Emony, aniž bychom si toho všimli – mnozí turisté nevědí, že procházka dnešní Lublani nás může přenést o staletí zpět. V centru dnešní Lublani leží městský archeologický park Emona. Skládá se z deseti míst, která jsou vzájemně spojena kruhovou cestou. Přestože jsou označeny, ve skutečnosti je obtížné je najít a někdy je dokonce obtížnější je identifikovat. Jak se říká, chceš něco schovat – polož to přímo před očima.. Dnes je snadno přehlédnout víko romanské kanalizace v takové rušné silnice jak je Aškerčeva!
Emona se rozkládala na dobrých 23 hektarech, a byla obklopená zdmi. Začínaly ode dnešního Náměstí Republiky v severní části, pak vedly kolem kostela Ursuly na Kongresovém náměstí, ve východní části – vedle Lublaňské univerzity, poté procházely Národní a univerzitní knihovnou, křižovatkou ulic Krakovska a Emonska, a na jižní straně – po Mirju, zatímco západní zdi vedly podél ulice Snežniška a obcházejí Cankarjev dom. První obyvatelé Emony byli římští kolonisté. Město, postavené podle římského modelu a provozované podle římských politických a náboženských předpisů, mělo pravděpodobně asi 5 000 kolonistů žijících ze zemědělství, obchodu a řemesel.
Bylo to krásné město, ve kterém nechybělo nic z úspěchů pozdně-římské civilizace – vodovody, fontány, vyhřívané podlahou domy, bazény a kanalizace, rozvinutá řemesla…
zdroj fotografií: dokumentace MGML https://mgml.si/
Emona (Latin Colonia Ivlia Aemona) kdysi byla římská osada v centru dnešní Lublaně; samotné jméno je pravděpodobně keltského, před-románského původu. Během před-románského období se jím protínaly důležité obchodní cesty mezi Apeninským poloostrovem, Baltským a Balkánem. Byzantský historik Sozomen připsal založení prvního osídlení v oblasti Emona Jasonovi a Argonautům, kteří prý v 13. století před naším letopočtem se plavili po řece Sávě, přezimovali, a pak pokračovali podél řeky Lublaně a přistáli na tomto místě. Ve druhé polovině 1. století před n.l. Římané okupovali tuto část a pravděpodobně zřídili vojenskou základnu pod hradním kopcem. Římani pak kolem 15 l. před n.l. v oblasti mezi Lublaní a Šišenským statkem – s touhou opevnit místo proti Ilyrijským povstalcům – postavili město s obdélníkovým půdorysem a mohutnou kamennou zdí, a na třech stranách i s dvojitým vodním příkopem.
(zdroj: https://mgml.si/sl/mestni-muzej/razstave/263/arheoloski-park-emona/)
První obyvatelé byli přistěhovalci z Itálie a Gálie, jejich otroci a římští vojáci. Emona hrála důležitou roli v obraně Itálie od 2. do 4. století, ve 2. století trpěla v období Markomanských válek, v roce 238 byl vypálena a opuštěna měšťany, aby se nestala kořistí vojska Maksiminuse Thraxe. V roce 408 vládce Visigothů Alarik zastavil se u zdí Emony, aby znovu dobyl Itálii pro byzantskou říši. (Emonci se tehdy pravděpodobně zachránili úplatkem…)
V 452. Huni částečně zničili Emonu. Město zchudlo, ale žilo dál. Na konci 5. a začátkem 6. století už byla Emona pod vládou Visigothů. Během bouřlivých časů pozdního starověku a stěhování národů v 6. století lidé začali odcházet do odlehlých a těžko přístupných míst a přesouvat se do přímořských měst jako dnešní Koper, Piran a Novigrad, dokud Emonu neopustil poslední měšťan.
Sloveni z.s. 