„Pelíšek“ je úžasná kočičí kavárna v Brně, kde můžete vychutnat poctivě připravenou výběrovou kávu a skvělé dortíky, vlastnoručně vyrobené podle přísně střežených receptů 🙂 A to vše ve vrnící kočičí společnosti! Všechny kočičky pocházejí z útulků a čekají tu na svůj domov. I my jsme rozhodli přispět špetkou a podařit pár obrázků, které budou vydraženy ve prospěch útulku. Odkaz na web kavárny: http://kocicipelisek.cz/
Lublaňská radnice, Rotovž nebo Magistrát, jeden dům se třemi jmény, byl postaven v pozdním středověku – na tomto místě stojí od roku 1484 – ale dnes není pouze sídlem magistrátu Lublaně.
V přízemí bylo místo pro schůze obce a občanů a další aktivity, v patře pak jednací síň a městská poradna. Budova byla úzká a dlouhá a opírala se o Grajski grič (kopec uprostřed města, na kterém se nachází Lublaňský Hrad). Fasády zdobily dvě sochy, vyobrazení Evy a Adama, které jsou nyní vystaveny v Městském muzeu. O pár set let později koupili další dva vedlejší domy a všechny tři spojili do radnice. Po vstupu hlavním vchodem ani nečekáme, že se ocitneme v jakémsi labyrintu velkých klenutých prostor, propojených průchody skrz galerie a vnitřní dvory.
„Rotovž“ byl mnohokrát přestavován, jelikož se vedení města rozšiřovalo. V roce 1717 se rozhodli stavbu zbořit a postavit novou. Náčrt pak nakonec zhotovil lublaňský stavitel Gregor Macek. Jeho dílem je nově vybudovaný celní trakt, lodžie a tříramenné schodiště, zbytek prý vznikl podle návrhu Carla Martinuzziho. Koncem února 1718 se již poprvé sešli na nové radnici!
Pětiboké sloupy na mohutných sloupech nad celým průčelím byly vymodelovány podle starého Rotovže. Průčelí bylo ukázkou vyzrálého baroka. Ve věži byly hodiny, nyní s letopočty 1718 a 1928, i tehdy měly kouli, která ukazovala měsíc. Světlá polovina koule a hodinové ručičky byly pozlacené a na jejich vrcholu byl měděný knoflík s železným orlem. Železného orla nyní nahradil větrný mlýn s drakem, který je symbolem Lublaně. Uvnitř domu se nachází barokní arkádové nádvoří, zdobené sgrafitovou výzdobou, v jehož rohu stojí barokní Narcisová kašna, která je dílem sochaře Francesca Robby. Kašna byla přivezena ze zámku Bokalce.
Radnice byla mnohokrát rekonstruována. V období secese došlo k přestavbě zasedací síně a balkonu, které navrhl Leopold Theyer. Objekt byl přestavěn v roce 1963 podle plánů Svetozara Križaje. Část budovy byla naposledy rekonstruována v roce 1995 podle nápadu architekta Milana Pogačnika. Rekonstrukce zahrnovala zasedací místnost, kancelář starosty a další místnosti včetně zasedací síně v prvním patře. V roce 1920 byl před vchodem do radnice postaven pomník jugoslávského krále Petra I., jehož návrh byl dílem architekta Jože Plecnika (pomník byl zničen za okupace v r.1941 italskými úřady) .
U příležitosti Týdne Akademie věd ČR navštívili jsme Archeologický ústav v Brně a podívali se na to, co se v naši zemi nachází a jak s tím pracují skvěli profesionálové. Nejenže nálezy dávají do podoby vhodné k prezentaci v muzeu, ale prozkoumají jak to bylo vyrobeno a za jakým účelem – a taky se pokouší napodobit staré technologie a ověřit růžné hypotézy. Třeba vyrobit meč z pověstné damašské oceli ve své laboratoři 🙂
Historie pěstování teplomilných rostlin v Lednici sahá až do 17. století, lednický skleník je přitom technickým skvostem své doby! Nejstarší oranžerie v Lednici začala vyrůstat v r. 1642, pěstovaly se v ní především pomerančovníky, citroníky, fíkovníky a olivovníky. Stará oranžerie stála na místě dnešního skleníku, a navazoval na ní Chrám múz, jenž byl zbořen v r. 1843 spolu s budovou zámeckého divadla.
Projekt dnešního skleníku vypracoval Georg Wingelmüller a tato stavba byla ve své době považována za div techniky. Skleník navazuje na východní reprezentační křídlo zámku, přestavěného v letech 1846-1858 ve stylu romantické hovogotiky – taky podle Wingelmüllerova návrhu. Nosnou konstrukci skleníku tvoří 22 párů litinových sloupů, napodobujících bambusové kmeny a zdobených ve spodní části banánovými listy. První podněty k podobným litinovým stavbám pocházejí z Anglie. Proslavený skleník „Křišťálový palác“ v Londýně vznikl ale až v r. 1851 u příležitosti průmyslové výstavy, zatímco lednický skleník je dřívějšího data. V letech 1998-2002 byl skleník – včetně rostlin – obnoven ke stavu z doby kolem r. 1930.
Umělkyně Darie Baronová představila své obrazy v Zemanově kavárně v Brně. Krásný funkcionalistický interiér Zemanově kavárny s dřevěným, onyxovým a travertinovým obložením a se zrcadly, která hravě odráží další prvky prostoru, je kavárna sama uměleckým dílem (zejména architekta Karla Růžičky).
Nezamrzla však v čase. Je v pohybu. Mísí se v ní staré s novým a vedou dialog. Tento dialog a zejména život a atmosféru kavárny chtěla zachytit mladá abstraktní umělkyně Daria Baronová skrze velkoformátové malby které tvoří kolekci „V pohybu“ a jsou tvořené přímo pro Zemanovu kavárnu
„Podpora podnikání v kreativních odvětvích se nikde jinde v České republice systematicky neděje. My v ní vidíme potenciál…“ – píšou na svých stránkách kreativci z hubu KUMST – „Architektura, design, móda, film, herní vývoj, knižní trh, kreativní reklama, hudba, rozhlas a televize jsou obory, jejichž základem je lidská kreativita, dovednosti a talent.
Kultura a tvorba má sílu měnit společnost a vnést nový pohled do průmyslu i vzdělání. Kreativní průmysly přináší přidanou hodnotu i ostatním hospodářským odvětvím. Chceme inspirovat malá i velká inovativní řešení a pomoci rozvíjet kulturní hodnoty a spolupráci na místní i světové scéně.“
https://www.kumstbrno.cz/ –> CZ EN
Je tu pár nových obrazů do galerii, plus k těm co už tady byly v rámci tématu „Člověk a moře“
Mimochodem, obraz moře má hlubší význam jak v umění, tak třeba v naších snech. Víte, že mezi nerozšířenější příběhy ze snů patří následující: „Chci přijít k moři, ale nemohu (je příliš daleko, nebo přijdu blíž a zjistím že to není moře…)“ apod.? Moře znamená – podvědomí, ale význam takových snů má více vrstev – může to například znamenat touhu po návratu, ale kam? Do dětství, do nějakého konkrétního místa v čase a prostoru, nebo snad do sebe samého? Jak se ale můžeme chtít vrátit do svého podvědomí, když si ho vlastně neuvědomujeme? Dokonce se možná bojíme toho, so se může skrývat v jeho hlubinách, i když jsou tam skryty poklady, které jsme možná nikdy neodhalili, ale na jinou stranu nestřeží je snad nějaký drak? 🙂 Třeba takový, co střeží srdce záhadné Lublani, a pochází ze staré legendy o její zrodu?
Připravujeme výstavu 😉
Navštívili jsme výstavu „Pohanské meče“, která zahrnuje originály zbraní nalezených na Břeclavsku, a podle informací od archeologů spadají do 11.–13. století. Při průzkumu byl kladen především důraz na klasifikaci jednotlivých exemplářů a jejich srovnání s doposud publikovanými exempláři z prostoru celé Evropy, na jejichž základě jsou jednotlivé studované zbraně datovány.
U vybraných mečů byla tato klasifikace doplněna také o metalografickou analýzu, která podává odpověď na konstrukční řešení jejich čepelí, což nám opět umožňuje činit určitá srovnání. Prozatím bylo z území Moravy podchyceno celkem 11 kusů mečů či jejich částí, které lze datovat do vytčeného časového úseku. Jsou mezi nimi zastoupeny i raritní a zcela unikátní exempláře, které umožňují rozšíření stávajících typologických systémů. Také prostorové rozmístění těchto nálezů nám ledacos vypovídá. Většina dosud získaných zbraní byla totiž nalezena v blízkosti tehdejších mocenských center či u těch nejvýznamnějších komunikačních tras, a lze je tudíž, byť stále pouze hypoteticky, spojovat s výzbrojí svrchních pater středověké společnosti. (zdroj informací – https://digilib.phil.muni.cz/ Fotografie jsou naše.)
Co mají společného Břeclav a New York? 
V obou jsou k vidění krásné unikátní bronzové sochy skvělé slovenské sochařky Jany Brisudové, žijící v Miami. Fotografie z finisáže výstavy v Havlíčkově vile 28.5.2022
Sloveni z.s. 